Krokodýlí Zoo Praha

Krokodýl mořský
Crocodylus porosus (Schneider, 1801)

Pravděpodobně největší krokodýlí druh. Zcela prokazatelně byly zdokumentovány exempláře 6 metrů dlouhé. To jsou ovšem mezní hodnoty, obvykle bývají krokodýli mořští podstatně menší. Samice 2,5 – 4m, samci 3 – 5m. Dospělci bývají šedočerní, mladí jedinci mívají pestřejší zbarvení, na žlutavých bocích tmavé skvrny. Břicho je špinavě bílé.

Rozšíření

Vskutku impozantní a nejrozsáhlejší ze všech krokodýlích druhů. Východní břeh Indického subkontinentu, Srí Lanka, prakticky celá Zadní Indie zahrnující Bangladéš, Barmu, Laos, Thajsko, Kambodžu, Vietnam a Malajsii. Dále Filipíny, Indonésie, Brunej, Papua Nová Guinea, Palauské a Šalamounovy ostrovy, souostroví Vanutu, Nové Hebridy a severní Austrálie. Zprávy z 18. století hovoří dokonce o pozorování zřejmě náhodných tuláků na japonském vulkanickém ostrově Iwo Jima, souostroví Rjukjů a dokonce u hlavního japonského ostrova Honšů. Spekuluje se i o historickém sporadickém výskytu v jižní Číně a dokonce na Seychelských ostrovech v Indickém oceánu. To je ale minulost. V mnoha uvedených státech jsou jeho stavy značně zredukovány, například v celém Thajsku přežívá jen posledních několik desítek kusů.

Počet jedinců v přírodě

Jsou odhadovány na 200 000 – 300 000 jedinců. Jen v Austrálii je to 100 000 – 150 000 a místní populace je odborníky pokládána za zcela uzdravenou. Poměrně dobrá situace je i v Papui Nové Guinei, kde jsou ochrana a aktivní ochranářské projekty úspěšně aplikovány a přinášejí výsledky. Dle vzoru PNG se inspirovala i Indonésie a pozitivní dopady jsou v posledních letech jasně patrné.

Biotop

Jak už název druhu napovídá, je domovem zejména v přímořských oblastech. Nemá ale problém žít i ve vnitrozemských řekách a bažinatých oblastech, někdy překvapivě daleko od moře. Často až mnoho set kilometrů ve vnitrozemí. Na druhou stranu jsou zaznamenány případy, kdy krokodýl mořský plaval v otevřeném oceánu 1000 km od nejbližšího pobřeží.

Potrava

U těchto velkých plazů nepřevládají (v dospělosti) v potravním spektru ryby, ale spíše savci a ptáci a velké mořské želvy. Vzrostlé exempláře jsou schopné ulovit i buvola nebo koně. Do jejich jídelníčku patří samozřejmě i jeleni, divoká prasata nebo opice. Při lovu se krokodýlové mořští neváží jen na vodu, ale pod rouškou tmy se vydávají na průzkum okolí i dále od vody. V severní Austrálii, v blízkosti farem bývají jejich noční výpravy úspěšné, pokud narazí na psa nebo kočku.

Rozmnožování

Jako většina velkých druhů dosahuje krokodýl mořský pohlavní dospělosti poměrně pozdě, až ve dvanácti letech. Samice v té době měří 2,2 – 2,6m. Vzhledem k obrovitému areálu rozšíření spadá období páření do různých ročních období. Po dvou a půlměsíční březosti snáší samice do hnízda, které může být skoro metr vysoké a o průměru až 2,5m, 40-60 vajec. Po celou dobu inkubace hnízdo střeží a vzhledem k jejich velikosti si jen málokdo dovolí riskovat konflikt s rozzuřenou samicí. Hnízda jsou stavěna v různých prostředích, leckdy překvapivě daleko od vody. V některých oblastech jsou hnízda často ničena záplavami. Mláďata se líhnou po 70-90 dnech a jak už bývá u krokodýlů obvyklé, samice pomáhá novorozencům z vajec a v tlamě je přenáší do vody. Po vylíhnutí měří 25-30cm. Na největší thajské farmě Samutprakarn zjistili, že z každé tisícovky vylíhnutých mláďat vzejde tři až pět albínů. Mladí rostou rychlým tempem, v prvním roce života až 45cm.

Zajímavost

Vzhledem ke své velikosti nebývá krokodýl mořský častým chovancem evropských zoo a privátních chovatelských zařízení. V České republice můžeme krokodýly mořské vidět pouze v Krokodýlí Zoo Protivín. V Evropě zatím k žádnému odchovu nedošlo, na dvou farmách v americkém státu Florida již několikrát.