Krokodýlí Zoo Praha

Krokodýl nilský
Crocodylus niloticus (Laurenti, 1768)

Nepochybně nejznámější a nejpopulárnější druh krokodýla. Na některých lokalitách málokdy překonají dva metry, na jiných pak mohou dosáhnout délky až šesti metrů. Jde o druh, který je schopen bez problémů kráčet po souši, případně i rychlým krátkým během dostihnout svou kořist. Nejbezpečněji a nejsebevědoměji se ale cítí ve vodě, která je jeho živlem. Zbarvení je variabilní, od olivově zelené s černými pásy může přecházet po tmavošedou až téměř černou.

Rozšíření

Původně žil krokodýl nilský v celé Africe, zasahoval dokonce na území dnešního státu Izrael. Obýval Komorské a Seychelské ostrovy, dosud žije na Madagaskaru. V současnosti se vyskytuje ve větším či menším počtu ve většině států střední a jižní Afriky. Na výše uvedených souostrovích ho již nepotkáme. Je paradoxem, že v řece Nil, dle které byl pojmenován se dnes téměř nevyskytuje. Obecně vzato, ještě do poloviny dvacátého století byl krokodýl nilský na africkém kontinentu zcela běžným, např. jen v jezeře Čad jich žily statisíce. Po skončení druhé světové války začala intenzita jejich lovu nabírat na síle a výsledky se dostavily v průběhu pouhých dvou desetiletí. Mnohé populace byly zcela vybity, jiné silně zdecimovány. V posledních desetiletích se krokodýli nilští naštěstí stali chráněnými, vznikly mnohé krokodýlí farmy, počty krokodýlů se stabilizovaly, někde dokonce zvýšily.

Počet jedinců v přírodě

I když byli krokodýli nilští v mnoha oblastech vyhubeni, celkově jako druh výrazněji ohrožení nejsou. Je tomu tak i díky obrovskému rozšíření, které zahrnuje většinu států afrického kontinentu a v řadě zemí, kde je jejich ochrana reálně uplatňována, existují velké, zdravé populace. Určitým „rezervoárem“ jsou i africké krokodýlí farmy, kde je krokodýl nilský chován ve značných počtech. Jen v Jihoafrické republice je na farmách chováno 600 000 jedinců. Počet volně žijících zvířat je v celé Africe odhadován na 250 000 až 500 000 kusů.

Biotop

Vzhledem k obrovskému areálu rozšíření nesmírně rozmanitý. Od říčních toků, protékajících stepními oblastmi, přes gelty v pouštních oblastech až po tropické pralesy centrální Afriky. V jižních oblastech výskytu, např. Botswaně, v deltě Okawanga se krokodýli nilští musí vypořádat s nástrahami chladného počasí v zimním období. Přes den sice mají možnost vyhřát se na sluníčku, v noci ovšem klesá teplota vzduchu na pouhých 5-7°C. Potápějí se tedy na dno vodních kanálů, kde bývá teplota přece jen o několik stupňů vyšší, a k nadechnutí se vynořují každé dvě hodiny. Menší jedinci přirozeně častěji.

Potrava

V podstatě vše živé a mrtvé od hmyzu, jež konzumují mláďata, přes ryby, obojživelníky a plazy až po mladé hrochy a velké zebry a vzácně dokonce levharty, gepardy a lvy, které jsou schopny strhnout jen největší exempláře.

Rozmnožování

Období rozmnožování záleží na místě výskytu dané populace. V nejjižnějších a nejsevernějších oblastech výskytu je přirozeně úzce svázáno s „letním a zimním“ obdobím. Např. ve výše zmiňované deltě Okawanga musí samice začít snášet začátkem letního období, tj. v listopadu a prosinci aby zaručila zárodkům ve vejcích teplotu od 28 do 33°C po celou dobu inkubace, jež obnáší zhruba 3 měsíce. Při nižších teplotách by jejich vývoj ustal a mláďata ve vejcích uhynula. Krokodýli nilští nestavějí hnízda, svá vejce zahrabávají do děr vyhrabaných v písku. Ty bývají obvykle jen několik metrů od vody, ale musejí být nad úrovní maximální hladiny vody. Samice je po celou dobu inkubace střeží a se zloději vajec, kterými jsou většinou varani, jsou připraveny se rychle vypořádat. Ne vždy se jim to ale podaří a nemalá část vajec končí v žaludcích predátorů.