Krokodýlí Zoo Praha

Krokodýl siamský
Crocodylus siamensis (Schneider, 1801)

Patří ke středně velkým druhům krokodýlů, samice dorůstají obvykle délky okolo dvou metrů, samci o něco více. Největší zaznamenaný exemplář měl měřit 3,8m. Zbarvení je šedočerné až šedohnědé, břicho špinavě bílé.

Rozšíření

Původní rozšíření (ještě v polovině 20. století) bylo vskutku rozsáhlé, zahrnující tzv. Zadní Indii, což jsou dnešní státy Thajsko, Malajsie, Kambodža, Laos, Vietnam, dále pak ostrovy Borneo a Jáva, Sumatra a Celebes. Je tragické, že navzdory tomuto obrovskému zeměpisnému rozšíření je dnes v přírodě téměř vyhuben. Ve všech výše uvedených zemích se zřejmě vyskytuje jen v naprosto nevýznamných počtech, případně vůbec. Důvodů je několik. Intenzivní lov, destrukce původního životního prostředí a populační exploze ve zmíněné oblasti v posledních desetiletích.

Počet jedinců v přírodě

Zdá se, že jejich počet nebude vyšší než 500. Vezmeme-li v úvahu obrovské prostory jihovýchodní Asie, jeví se toto číslo jako nicotné.

Biotop

Spíše klidně plynoucí vodní toky, bažiny, močály, jezera a laguny.

Potrava

Ryby, ptáci, plazi a savci přiměřené velikosti.

Rozmnožování

Dostupné poznatky pocházejí z chovu na farmách a v zoo, vzhledem k neutěšené situaci přírodních populací tedy nikoliv z jejich přirozeného prostředí. Samice si staví rozměrná hnízda, do kterých snášejí 20-50 vajec. Inkubace obvykle trvá 75-80 dní. Mláďata měří po vylíhnutí 25 -27cm.

Zajímavost

Krokodýli siamští mají svým způsobem štěstí v neštěstí. Díky svým kvalitním, pro kožedělný průmysl atraktivním kůžím, jsou již řadu let ve velkých počtech chováni a rozmnožováni na mnoha malých, středních i obřích krokodýlích farmách v řadě asijských zemí. Ty ročně odchovají desítky tisíc mláďat. I když nejsou vysazována zpět do přírody, alespoň jsou tyto četné faremní odchovy jakousi zárukou přežití druhu, když už je jejich situace v přírodě taková, jaká je. Velkým problémem je ovšem úmyslná hybridizace s krokodýlem mořským, v minulosti dokonce s krokodýlem kubánským. I proto mají nyní ochranáři o problém navíc. Všem zvířatům, určeným pro záchranné programy je nutné odebrat vzorek krve a provést v laboratoři test DNA. Jen tak je možné bezpečně odhalit křížence a pro program použít jen skutečně čistokrevné jedince.