Krokodýlí Zoo Praha

Krokodýl australský
Crocodylus johnstoni (Kreeft, 1873)

Patří mezi menší druhy, překvapivě se jeho dosahovaná velikost výrazně liší v závislosti na oblasti, kterou v Austrálii obývá. Tam, kde mají celoročně dostatek potravy, dosahují délky 2 až 2,5 metru, jinde jen 130 až 150cm. Spíše štíhlejší a subtilnější druh, vyznačuje se úzkou, zobákovitě protáhlou tlamou, která je velmi podobná tlamám krokodýlů štítnatých Mecistops captaphractus nebo krokodýlů úzkohlavých Tomistoma schlegelii. Velmi hbitě se pohybuje na souši, dobře je zdokumentován jeho „běh“ kdy ve snaze dosáhnout bezpečí (vody) dokáže vyvinout pozoruhodnou rychlost. Zbarvení je na bocích a hřbetě žlutavé s nahnědlými pruhy a skvrnami. Břicho je bílé až žlutavé.

Rozšíření

Endemický australský druh žije na severu svazových států Západní Austrálie, Queensland a v Severním teritoriu.

Počet jedinců v přírodě

Není jednoduché přesně odhadnout, ale počty se pohybují v rozpětí 100 000 až 150 000. Populace jsou relativně zdravé, areál rozšíření poměrně velký, v oblastech které obývají, naštěstí nežije příliš mnoho lidí.

Biotop

Řeky, říční ramena, laguny a jezírka. I když obývá stejné území jako krokodýl mořský, často se s ním nepotkává. Na jeho území se příliš nevydává, i když v padesátých a šedesátých letech minulého století, kdy stavy krokodýlů mořských poklesly, začal flexibilně zabírat jeho původní území, tj. dolní toky řek. Poté co se stavy mořských krokodýlů koncem dvacátého století v důsledku přísné ochrany zvedly, stáhl se zpět do horních částí říčních toků. V období sucha dochází k migraci do oblastí, kde bývá vody přece jen o něco více, vcelku časté je také ukrývání se v norách.

Potrava

Zejména ryby, ale i netopýři a další savci, ptáci, obojživelníci. Právě posledně jmenovaní působí přírodní populaci problémy. V posledních letech bývá nacházeno mnoho uhynulých krokodýlů a příčinou úhynu je požití člověkem introdukované ropuchy Bufo marinus, která nepatří mezi původní obyvatele Austrálie. Je pozoruhodné, že u tohoto druhu nebyly pozorovány kanibalistické sklony, tak běžné u většiny ostatních krokodýlů.

Rozmnožování

Samci mají pohlavně dospívat po třináctém roce věku, samice o něco dříve. K páření dochází ve vodě, obvykle v období června a července. Přibližně dva měsíce po úspěšném páření hloubí samice, obvykle v těsné blízkosti vody, díry až 45cm hluboké do kterých následně snáší 10-24 vajec. Je pozoruhodné, že hnízda často budují samice v těsné blízkosti, takže vznikají jakési hnízdní kolonie. Podle některých pozorování se samice po vykladení a zahrabání snůšky opět vracejí do vody a svou snůšku nestřeží. Jako vysvětlení je uváděn po staletí trvající lov těchto krokodýlů australskými domorodci. Není to ovšem pravidlo, v řadě případů pozorovaných v zoologických zahradách samice svou snůšku intenzivně bránily. Mláďata se líhnou po 70 až 95 dnech, bývají okolo 25cm dlouhá, váží zhruba 40g.

Zajímavost

Krokodýl australský je teplomilný, v přírodě se rád sluní a při chovu v teráriu vyžaduje tedy vyšší teploty, tj. okolo 30°C s možností lokálního ohřevu až na 40°C.