Krokodýlí Zoo Praha

Krokodýl filipínský
Crocodylus mindorensis (Schmidt, 1935)

Je dalším ze zástupců menších až středně velkých druhů. Obvykle dosahuje jen dvou metrů, délka 3,1m je uváděna jako rekordní. Jako samostatný druh byl všeobecně uznán teprve nedávno, dlouhá desetiletí byl považován za poddruh krokodýla novoguinejského, původně se dokonce někteří vědci domnívali, že jde jen o formu krokodýla siamského, kterému je svým vzhledem velmi podobný. I když druh C. mindorensis popsal na základě několika lebek K.P.SCHMIDT z přírodovědného muzea v Chicagu už v roce 1935, ještě koncem dvacátého století byl v řadě odborných publikací uváděn jako Crocodylus novaeguineae mindorensis. Zbarvení je žlutavě hnědé, v dospělosti hnědé až tmavošedé s tmavšími skvrnami na bocích a končetinách. Může ovšem vykazovat variabilitu, někteří jedinci mají části těla krásně žluté nebo žlutobílé.

Rozšíření

Historicky obýval většinu rozlehlejších ostrovů filipínského souostroví, v současnosti přežívá v minimálních počtech pouze na několika lokalitách ostrovů Luzon a Mindanao. Mimořádný pokles jejich stavů byl zapříčiněn intenzivním lovem již v třicátých letech 20. století a zejména silnou populační explozí. V roce 1945, koncem druhé světové války, měly Filipíny 17 milionů obyvatel. O necelých šedesát let později, začátkem 21. století žilo na Filipínách již přes 100 milionů obyvatel. Tento nárůst samozřejmě zapříčinil zabírání další a další půdy pro potřeby expandující lidské populace – na úkor nejen krokodýlů ale i řady dalších zástupců původní fauny.

Počet jedinců v přírodě

Soustavně klesá a v současnosti je odhadován na pouhých 130-150 jedinců. Filipínské obyvatelstvo je vůči krokodýlům velmi netolerantní a i když pro ně tento malý druh nebezpečí nepředstavuje, často je loví. Existují samozřejmě ochranářské aktivity, jejichž cílem je osvětlit lidem žijícím poblíž lokalit výskytu důležitost zachování krokodýlů v ekosystému, otázkou ovšem je jaký je praktický dopad takových misí. Místní totiž nerozlišují, zda jde o neškodného krokodýla filipínského nebo potenciálně nebezpečného krokodýla mořského.

Biotop

Bažiny, říční toky, jezírka a jezera s brakickou vodou. Řada míst původního výskytu byla přeměněna na rýžová pole, případně rybníky pro chov ryb.

Potrava

Ryby, žáby, ptáci, plazi a menší savci.

Rozmnožování

Proces rozmnožování v přírodě není příliš dobře zdokumentován, je jen známo že koncem období sucha staví samice kupovitá hnízda, do kterých klade 10-20 vajec. Mláďata se líhnou zhruba po třech měsících. Samice hnízdo střeží, ve chvíli kdy se mláďata začínají ve vejcích ozývat, hnízdo opatrně rozhrabe, mládě či narušené vejce vezme opatrně do tlamy a odnese do vody.

Zajímavost

Zdá se, že mláďata a semiadultní zvířata mají při chovu v péči člověka sklony ke značné vnitrodruhové agresi. U dospělých zvířat již riziko vzájemného napadení poněkud klesá. Je řada příkladů z australských a amerických zoologických zahrad, kdy spolu dospělá zvířata v páru nebo ve skupince bez potíží koexistovala. Vůči svému chovateli ovšem většinou útoční nejsou.