Středně velký druh, obvykle dorůstá 2-3m, byly ovšem zaznamenány i výjimečně velké exempláře o délce přes 4 metry snad i 5,5m. Jde o robustně stavěného krokodýla s krátkou a velmi širokou tlamou. V poměru k délce hlavy jí má ze všech krokodýlů nejširší. Zbarvení je tmavošedé až šedozelené, břicho je špinavě bílé.
I zde platí pravidlo, že je třeba jasně rozlišit rozšíření původní a současné. Původní bylo skutečně rozsáhlé, zahrnovalo celý indický subkontinent přilehlými oblastmi od jihovýchodního Iránu, přes jižní Pákistán, Indii, Nepál, Bangladéš, Barmu a Srí Lanku. Na počátku 21. století vypadá situace podstatně jinak. Malé populace (přežívají v Iránu, Pákistánu, ostrůvkovitě pak v Indii, několik posledních desítek zvířat přežívá v Nepálském národním parku Chitwan. V Bangladéši a Barmě jsou už vyhubeni. Relativně nejlépe jsou na tom dnes krokodýli bahenní na ostrově Srí Lanka, kde by v několika národních parcích (zejména Willpattu a Yala) mělo žít až 2500 jedinců.
Celkový počet je odhadován na 7000 kusů. Nejvíce jich přežívá v Indii, kde by se na 50 malých lokalitách mělo vyskytovat okolo 3000 jedinců. Přibližně 3500 jich žije na ostrově Srí Lanka.
Vnitrozemské řeky a říční systémy, jezera a jezírka v džungli, závlahové kanály, místy i příbřežní oblasti s brakickou vodou. V některých oblastech výskytu dochází pravidelně k dlouhodobějším obdobím sucha. Krokodýli bahenní se s nimi ovšem dovedou dobře vypořádat. Zejména v březích řek si hloubí tunely až několik metrů hluboké a v nich bezpečně přečkávají nepříznivé období.
Savci přiměřené velikosti, ptáci, ryby. Byly zaznamenány i případy kolektivní spolupráce skupiny krokodýlů bahenních při lovu, v jednom případě (zdokumentovaném filmovým štábem BBC na Srí Lance) dokonce skupina krokodýlů zahnala tři levharty hodující na divokém praseti, několik jich mrtvolu přidrželo, zatímco ostatní z ní klasickým otáčením těla kolem své osy rvali jednotlivé části. Svou převahou si byla skupina natolik jistá, že prase poněkud netypicky spořádala na souši, přestože si ho mohla bez problému odtáhnout do vody, kde by bylo v bezpečí před ostatními potravními konkurenty. V minulosti krokodýli bahenní likvidovali ve velkých indických řekách i lidské mrtvoly, které byly podle místních náboženských zvyklostí pohřbívány do plynoucích vodních toků.
Období rozmnožování spadá do období od listopadu do června, ke snůškám dochází zpravidla v jarních a letních měsících. Samice snáší do díry vyhrabané v písku obvykle 20-30 vajec, inkubace trvá zhruba 60-70 dní. Mláďata měří po vylíhnutí 25-27cm.
Při chovu v péči člověka byly zaznamenány případy, kdy samice nedlouho po snůšce snesla podruhé. Zdá se dokáže zadržet sperma z jednoho páření a využít ho i pro tvorbu druhé snůšky. I u jiných plazů bývá tato schopnost občas pozorována.